Nejstarší variantou litinových brzdových zdrží jsou zdrže celistvé (obr. 1). Celistvé zdrže kombinují funkci botky a brzdového špalíku. V současné době jsou používány výhradně dělené brzdové zdrže, protože celistvá zdrž má velkou hmotnost a po opotřebení je měněna i s upevňovacími prvky.
|
|
Jednošpalíková zdrž je v současné době používána především u nákladních vozů, určených pro rychlost do 100 km/h, u osobních vozů můžete jednošpalíkovou zdrž vidět u motorových vozů řady 810, k nim přípojných vozů řady Btax a u jednotek Regionova.
Brzdový špalík 1 o délce 320 mm je k botce 2 upevněn pomocí klínu 3 a celek zavěšen pomocí svorníku 4 a šikmé závěsky 5 na spodku vozu. Šikmá závěska zajistí, že po odbrzdění odlehne zdrž od kola pouze vlastní hmotností. Botka je vázána s protilehlou botkou pomocí rozpory 6. Nouzový závěs (záchytka) rozpory 7 vyrobená z pásové oceli slouží k zabránění pádu rozpory do kolejiště při poškození jejího závěsu.
Dvoušpalíková zdrž je používána na nákladních vozech, které mohou jezdit rychlostí vyšší než 100 km/h.
U dvoušpalíkové zdrže je dvojice brzdových špalíků 1 o délce 250 mm vázána k botce 2 pomocí klínů 3. Upevnění zdrže na rám podvozku pomocí svorníku 4 a závěsky 5 i upevnění botky k rozpoře 6 je obdobné jako u zdrže jednošpalíkové.
|
|
Dvojčité zdrže se používají u podvozkových osobních vozů do rychlosti až 160 km/h.
Brzdové špalíky 1 o délce 250 mm jsou upevněny botkách 2 pomocí klínů (šavlí). Botky jsou pomocí svorníků 9 kyvně vázány ve vahadle 7. Pero botek 8 udržuje botky a s nimi brzdové špalíky natočené ve správné poloze vůči jízdní ploše kola. Rozpora 6 i závěs zdrže 5 jsou vázány k vahadlu.
Existuje několik způsobů uspořádání dvojčitých zdrží, například zdrže podvozku Görlitz V
vagony. cz / pojezdy / brzda / mechanická část / špalíková brzda / celistvá zdrž