Starší poštovní vozy užívané v provozu u ČSD po roce 1945

Po počátečním, lze říci pionýrském období železnice, se železniční vozy pro jednotlivé účely jistým způsobem standardizovaly. Proto již na konci minulého století nalézáme charakteristické znaky poštovního vozu, které, ač se konstrukce měnily a zdokonalovaly, přetrvaly ve vzhledu našich vozů vlastně až do padesátých let. Podle této, dnes již „klasické" koncepce se vůz dal snadno rozpoznat.

Porovnejme jej tedy se služebním vozem téže éry

Služební vůz řady Dd	Poštovní vůz ř. F (dnes by byl označen Post)
Služební vozy:	Poštovní vozy:
Vůz byl součástí každého řádného vlaku.	Vůz byl řazen ve vybraných spojích
Vůz průchozí (vybaven čelními přechodovými můstky).	Vůz neprůchozí.
Kancelář vlakvedoucího malá. Vystouplá okna byla zaváděna později	Kancelář rozsáhlejší, určena zaměstnancům pošty k třídění poštovních zásilek za jízdy.
Bočnice skladiště s posuvnými dveřmi obdobnými jako u nákladních vozů	Bočnice skladiště opatřeny dvoukřídlými dveřmi často poněkud zapuštěnými.
Vůz slouži k přepravě zásilek svěřených k přepravě ČSD jako spoluzavazadlo.	Vůz je určen k přepravě poštovních zásilek
Ve skladišti některých vozů vymezen prostor pro přepravu psů, přístupný jen zvenku.	Na bočnicích v místě kanceláře schránky na dopisy, přístupné zvenčí
Z představku, opatřeného klikou ruční brzdy, možno vstoupit do kanceláře vlakvedoucího nebo přejít do soupravy.	Brzdařská plošina (otevřená ani uzavřená bočními dveřmi) neumožňuje vstup do vozu. Navíc umístěna většinou na straně skladiště.
Vůz pro osobní vlaky vybaven jen parním topením. (Služební vozy pro nákladní vlaky ale dodatečně vybaveny i kamny pro případně umístění vozu na konec nákladního vlaku nebo pro nově trakce).	Vůz vybaven parním topením i kamny (úřadovna je v provozu již před zařazením vozu do vlaku).
Vozy bez nástřešku.	Pro zlepšení pracovních podmínek poštovních zaměstnanců vozy opatřeny proskleným nástřeškem. Nejprve jen nad kanceláří, později přes celou délku střechy. V následujícím období však býval často odebírán a nahrazován stropními okny (u novějších konstrukcí již z výroby) nebo byl rušen bez náhrady. Zřejmým důvodem byla snazší údržba a z ní vyplývající lepší těsnost střechy.

Vozy kombinované

Na našich železnicích však existovaly, byť v počtu mnohem skromnějším, také vozy, které slučovaly obě funkce — vozy řad DF, DFa, DF/u, ale i CDFlm. Potom se vůz zpravidla vyznačoval oběma druhy charakteristických znaků. V bočnici byly jak dvoukřídlé dveře (pošta), tak i posuvné (služební část) a také na tomto čele byl i přechodový můstek. Pouze vozy řady CDFlm byly průchozí a měly, s ohledem na své malé rozměry, boční dveře do těchto prostorů jen jedny společné. Použití nalezly spíše na místních výkonech. Oběh poštovního vozu se přece jen liší od oběhu služebního vozu a to bylo zřejmě důvodem, proč nebyly tyto vozy příliš rozšířeny.

Poválečný provoz

Druhá světová válka napáchala škody ve vozovém parku nejen přímo, zničením či poškozením vozidel, ale i nepřímo, tím, že ve válečných letech vozový park nebyl obnovován. To se v plné míře týká poštovních vozů, a tak není divu, že v letech poválečné obnovy nalézáme v provozu jak řadu vozů přestárlých, tak i četné vozy trofejní. Zatímco přestárlé vozy byly záhy vyřazovány, což bylo umožněno novými dodávkami poštovních vozů z našich závodů, udržely se ty ostatní v provozu často až do poloviny sedmdesátých let. Bylo to dáno tím, že při obnově vozového parku osobních vlaků došlo na úplnou výměnu poštovních vozů až docela nakonec.

Nátěry a označování poštovních vozů v uvedeném období byly analogické s nátěry a označováním osobních vozů ČSD. Vozy měly zásadně tmavozelený nátěr, do roku 1957 bílé, potom žluté nápisy. Po roce 1945 se pokračovalo v označování poštovních vozů systémem zavedeným ve dvacátých letech, tj. číselnou skupinou 5-...., po inventarizaci v roce 1957 obdržely skupinu 9-.... a ve druhé polovině šedesátých let ty, s nimiž se počítalo v dalším provozu, obdržely dvanáctimístné mezinárodní označení.

Poštovní vozy řady Fk a jejich úpravy :

Charakteristickým a početně zastoupeným typem v poválečném období byl vůz řady Fk. Jeho konstrukce vychází z typu vyráběného na počátku století ještě s plynovým osvětlením; v polovině dvacátých let byla inovována a vozy byly s elektrickým osvětlením, tlakovou brzdou a dalšími úpravami vyráběny až do roku 1933.

Vůz na fotografii je v původní podobě, ale již po oplechování střechy. Fk 5-1402 (Kopřivnice, 1927, č. 50073), za války u tzv. ČMD, 1951 generální oprava, nová čísla 9-2102, 00-20053.

Výkres zachycuje jeho podobu z padesátých let, poslední léta provozu v Praze.

Vůz na výkresu vpravo nese většinu úprav těch vozů, které po roce 1945 prošly generálními opravami. Při nich byl sejmut nástřešek a doplněna střešní okna, zřízeno uzavřené brzdařské stanoviště, přesunuta okna skladiště (vždy do středu zbývající plochy stěny) a původně byly ještě ponechány střešní držáky koncových návěstí a výstupní žebřík s lávkou. Ty byly, spolu s likvidací střešních oken, sejmuty při dalších úpravách vozu. Na výkresu je vůz K. k. St. B. Fkg 41-769 (Graz, 1916), u ČSD Fk 5-1811, za války u tzv. ČMD, 1956 generální oprava, nové číslo 9-2052, přidělené 00-20012 se na vůz nedostalo; výkresem dokumentovaná podoba je z jara 1971, kdy byl odstaven na nádraží Praha-Těšnov

Výkres vlevo ukazuje vůz se zjednodušeným oplechováním a s dalšími drobnými změnami, které se provedly při poslední dílenské obnově. Jedná se o vůz Fk 5-1405 (Kopřivnice, 1927, č. 50076), za války u tzv. ČMD, 1958 generální oprava, nová čísla 9-2108, 00-20059, zrušen v říjnu 1973. Výkres jej zachycuje s novým nátěrem, provozní, v září 1971 na nádraží Praha-Těšnov.

Základní charakteristika vozu Fk

Vůz řady Fk je dvounápravový poštovní vůz zastaralé konstrukce s dřevěnou kostrou skříně, určený pro přepravu pošty v osobních vlacích na vedlejších a místních tratích do rychlosti 60 km/hod.

Vůz má dvě nápravy s kluznými ložisky. Brzda vozu je tlaková, nejčastěji soustavy Knorr. Vytápění vozu je parní oběžné. Osvětlení vozu je elektrické žárovkové. Spodek vozu je nýtovaný z válcovaných profilů. Skříň je dřevěná, zevně oplechovaná. Vůz je půdorysně rozdělen na výpravnu uzávěrů a skladiště. Vozy této řady se vyráběly do roku 1933 a liší se v některých detailech podle let výroby a výrobce.

HLAVNÍ TECHNICKÉ ÚDAJE
Váha prázdného vozu	13500 kg
Ložná váha vozu	5000 kg
Délka vozu přes nárazníky	9770 mm
Délka skříně	8650 mm
Šířka skříně	3000 mm
Výška střechy od temene kolejnice	4320 mm
Průměr styčné kružnice kola	1000 mm
Rozvor	5800 mm
Počet oddílů	2
Počet záchodů	1
Nejvyšší dovolená rychlost vozu	60 km/h
Brzdící váha	11 t
Nejmenší poloměr oblouku, kterým může vůz projíždět traťovou rychlostí	150 m
Obrys vozu	Podle ČSN 28 0330

Poštovní vozy díl druhý...

Prameny : Železničář Ž 86, Jindra, Frolík - Osobní vozy ČSD Nadas 1967

---

vagony. cz / historie / starší poštovní vozy