První nařízení týkající se železniční dopravy v Rakousku měla převážně právně normativní charakter. Vedle privilegií na koněspřežky (1824, 1827) a na Severní Ferdinandovu, dráhu (1836) to byl například dekret dvorní kanceláře z r. 1834 týkající se daňové povinnosti soukromých železničních podnikatelů nebo jiný z téhož roku o vykupování pozemků pro železniční účely a povolení ke stavbě. Z roku 1837 je poštovní zákon upravující vztah pošt a železnice a přepravné poštovních zásilek.
Vlastního železničního provozu se týká velmi zajímavý dekret dvorní konceláře z r. 1835 o nedělním klidu při železničním provozu: Byl vydán na základě nálezu biskupské konzistoře v Linci a zakazoval vypravovat nákladní vozy o nedělích a svátcích před devátou hodinou ranní pod pokutou 5 zlatých za každý vůz.
Dopravní předpisy používané na nejstarších tratích byly převzaty z ciziny, stejně jako první strojní personál. Ostatní železniční zaměstnanci se často vybírali ze stavitelů trati a přibližně týden po jejím dohotovení a před zahájením provozu byl vyhrazen jejich výcviku. Od roku 1838 byla privilegia na zakládání drah nahrazena koncesemi udělovanými vždy na 50 let provozu. Došlo k normalizování vyvlastňovaclho práva pro drážní tělesa (podle pruského vzoru), transportního práva, byly prosazovány co nejnižší přepravní tarify, nařízeny výkony ve prospěch vojenské a poštovní správy a upraven vztah k mostním a cestním mýtům.
Od počátku 40. let 19. století se intenzívně připravoval souhrn všech nařízení upravujících železniční provoz. Jako dílčí opatření vycházela nařízení týkající se především bezpečnosti provozu: protipožární opatření, zákaz nástupu a výstupu do a z jedoucího vlaku, bezpečnostní opatření ve stanicích, nařízení o zkouškách lokomotivních kotlů a o povinnosti uzavřít kotle při jízdě obcí, zavedení lékárniček a lékařská pomoc u dráhy. Souhrnem těchto nařízení se stal železniční policejní zákon z r. 1847.
Rozvoj vlakové dopravy vedl i k uzavírání prvních mezinárodních železničních smluv, první byla se Saskem z r. 1842. Období nejstarších železničních předpisů lze uzavřít vydáním Železničního řádu dopravního (z 16. 11. 1851), v němž byla shrnuta veškerá dosavadní a též četná další nařízení týkající se všech stránek železničního provozu. První rozsáhlejší část upravovala povinnosti železničního podnikatele a jeho zaměstnanců a obsahovala všeobecné předpisy o železniční dopravě, povinnosti úředníků a zřízenců státních i soukromých drah a paragrafy o dohledu a kontrole. V druhé části se uváděly povinnosti osob užívajících železnice nebo jitnak s ní přicházejících ve styk. Tento předpis, doplňovaný průběžně podle narůstajících potřeb sílící železniční dopravy, platil 70 let. Teprve 1. 8. 1921 jej nahradil Železniční dopravní řád ČSD.
Napsala : PhDr. Eva Wasková, zdroj : Železničář Ž 90
vagony. cz / historie / předpisy |